20 let poradenství v realitách Petr Štěrba

2001-2021. Dvacet let na trhu, dvacet let v oboru

Čas je nemilosrdný prosívač a tak jsem docela pyšný, že tu po dvaceti letech v oboru jsem a že věci pořád fungují a jdou. Dávají smysl s plynoucím časem dokonce stále víc.

Už před lety jsem vždycky tvrdil, že jedna z nejdůležitějších informací o profesionálovi je délka jeho praxe v oboru. Pokud o něm nevíte nic jiného, tak už jen pro tu dobu, kterou se tou prací plně živí, je poměrně slušná šance na to, že nějak podobně bude schopný pomáhat lidem dál.

Nejde jen o to, že by se už měl za ty roky svou práci dobře naučit, že by ji měl dobře umět. Že by měl dosáhnout „mistrovství“. Podmínky v oboru se stále dost rychle mění a schopnost pružné reakce na to je nezbytná, ale spíš mám na mysli to, že dostatečně dlouhá doba na trhu je dobrý filtr na přidanou hodnotu, kterou každý z nás produkujeme, jestliže jsme na volném, konkurenčním trhu.

Pokud nepřináší lidem dost, tak se žádný poradce, expert, makléř, free-lancer čili volnonožec buď dlouhodobě neuživí, anebo když nepracuje příliš férově, tak ho časem špatná pověst dostihne a nemá kvůli tomu dobré klienty, dobré příležitosti. Přinejmenším, jestli to nedělá dost s ohledem na klienta, o člověka, se skutečným zájmem o něj a jeho prospěch, tak ho práce jen pro „prachy“ po pár letech unaví.

Musím přiznat, že to poslední se mi po prvních asi pěti letech, kolem roku 2006 stalo a byl jsem několik let raději zaměstnaný v bance. Což je mimochodem ten nejklasičtější stroj na peníze. Ale pak jsem se naučil dívat v první řadě očima svých klientů, z pohledu jejich potřeb a problémů lidských bytostí, a dokonce i očima druhé strany, v tomhle případě zájemců o koupi. Situace výhra – výhra, spokojenost na obou stranách je tady často kupodivu možná, třebaže se na první pohled zdá, že kupujícímu jde jen o co nejnižší cenu a jsou tak s prodávajícím „nepřátelé“.

Vracejí se mi tak často i lidé, kterým jsem dříve nemovitost v zájmu svých někdejších klientů prodal, abych zase pomohl prodat i tu jejich a to je vždycky to nejupřímnější vyznamenání. Je pravda, že to dělám tak trochu jinak, než „normální“, běžní kolegové, to by mělo být z těchto poradenských stránek patrné.

Tahle práce je nepřeberná studnice situací a příběhů, ve stylu knížky povídek „To by se zvěrolékaři stát nemělo“. Nedávno jsem se smál, když jsem sledoval přednášku z oboru a dva zkušení realitní zprostředkovatelé tam s pobavením volali do nebe za všechny kolegy jakoby stížnost: „Proč já nemám nějaký normální případ!“ Ano, případy jsou nesmírně situační, když nechci používat nadužívané slovo „individuální“ a většinou se tam nějaké nečekané nebo složité situace vyskytnou (někdo tomu říká ošklivě také „problémy“).

To je možná paradoxně to, co mě na tom baví nejvíc. A z pohledu majitelů je navíc prodej často vnímán a prožíván jako „kupa emocí“ a tak se snažím být bezpečnou oporou i v tomto.

Těším se na mnohá další léta.

Petr Štěrba