Náhled na osobu zprostředkovatele prodeje nemovitostí prodej kolísá mezi dvěma extrémy. Jeden pohled je, že je to někdo, kdo nemusí nic umět, znát, navíc pro zprostředkování není třeba žádné zvláštní vybavení ani není náročné na vlastní peníze.
Realitního makléře tedy dělat každý. Je pravdou, že jestliže se ocitne zaměstnanec bez práce, jedna z věcí, která se na každém rohu nabízí těm, kdo mají aspoň trochu odvahu, je práce finančního poradce nebo realitního makléře. Důvod je hlavně ten, že pracovníci těchto profesí své chlebodárce na rozdíl od zaměstnanců nezatěžují nároky na plat a odvody, jsou placeni jako OSVČ procenty až ze svých výsledků. Zároveň je v oboru vysoká pracovní „úmrtnost“ a fluktuace těchto lidí; výsledky se totiž často nedostaví.
Druhý pohled je, že dobré zprostředkování obnáší množství znalostí, dovedností, zkušeností. Přitom je tu ale i ta věc, že kupující se rozhodují v první řadě podle emocí, svého podvědomí, ačkoli se to tak nemusí navenek zdát. A tady jsme už ve sféře „umění“, tedy někde, kde je obtížné mít jednoduchá pravidla. Skoro vše důležité směrem k zájemci závisí na situaci, kontextu, naladění, podvědomých vlivech, a to je jednoznačně „umění“, podobně jako je umění skloubit a spojit všechny tyto věci dohromady, aby do sebe přirozeně zapadly a dopadly bez drhnutí úspěšně.
První pohled je do větší nebo menší míry oprávněný u začínajících nebo nedostatečně dobrých makléřů, těch je, pokud jde o jejich počet na trhu, bohužel větší část.
Menší část, na které sedí spíš pohled druhý, jsou ti v menšině, dobří makléři, u kterých je šance značného přínosu pro úspěšný prodej velká. Stálým oříškem je, jak si vybrat toho pravého.